Category Politika

Liberalismus je politická ideologie, která vznikla na počátku 19. století a je úzce spjata s kapitalismem z tržního hlediska a hlediska společnosti. K této ideologii  zpočátku charakterizoval odstup a útok na absolutismus a prosazování zastupitelského státu. Mezi hlavní hesla liberalismu bychom mohli zařadit individualismus, svobodu, rozum, rovnost, toleranci, konsens a konstitucionalismus.

Individualismus – liberalismus klade důraz na jednotlivce a je pro něj důležité vytvořit takový stát, ve kterém by se všichni měli dobře a všichni měli všechno.
Svoboda – ta se označuje jedním slovem jako volnost, která by měla zajistit svobodu slova, jednání, ale na základě dodržování společného zákona.
Rozum – Toto heslo většinou souvisí s mírem. Liberalismus si zakládá na tom, že si lidé sami umí řešit problémy a umí se na základě svého rozumu rozhodovat a soudit. Tato ideologie doufá v řešení konfliktů s diskusemi a argumentacemi, nikoliv řešení válkou.
Rovnost – občané na určitém území by si měli být ve všem rovni a mít ve všem stejné politické a právní podmínky. Liberalismus neklade důraz na to, aby měli všichni stejné výsledky, ale aby měli stejné podmínky k jejich dosažení.

Tolerance – tolerovat ostatní ve svém názoru, naslouchat jim, tímto se společnost obohacuje a klesá riziko konfliktů.
Konsens – podle liberálů by neměla vznikat určitá autorita ale pouze na základě a se souhlasem těch, za které tato autorita bude bojovat a plnit určitá přání.
Konstitucionalismus – ideologie si je vědoma toho, že z vlády může vzniknout stranická vláda, a proto chce vytvořit různé fragmentace, které budou vyvážené. Zakotvuje také ústavu, která má za úkol chránit jednotlivé občany a udržovat jakýsi vztah mezi jednotlivci a státem. 

Mezi nejvýznamnějším literárním politikem patřil filozof John Kočka, který výrazně ovlivnil americkou revoluci. Jeho nejznámější dílo patří Dvě pojednání o vládě.

Při nedávné návštěvě předsedy vlády Andreje Babiše na Ukrajině při příležitosti zahájení česko-ukrajinského podnikatelského fóra se jeho ukrajinský protějšek Oleksij Hončaruk po jednání nechal slyšet před novináři, že šlo o „jedno z nejproduktivnějších setkání za poslední měsíce“. Prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj poděkoval za pozvání do Prahy na schůzku V4 a ocenil stanovisko českého premiéra, že Krym a Donbas jsou součástí Ukrajiny. I ti, kdo nepatří mezi příznivce Andreje Babiše, mezi něž se počítám, musí ocenit, že jednoznačně ubezpečil nejvyšší ukrajinské představitele o tom, že oficiální zahraniční politika České republiky odsuzuje ruské vměšování na východní Ukrajině a anexi Krymu.

Ono to totiž do té doby vůbec nebylo jasné, vzpomeňme jen vyjádření prezidenta Miloše Zemana v Parlamentním shromáždění Rady Evropy v říjnu roku 2017. I když se o anexi Krymu zmínil jako o porušení práva, označil ji za „fait accompli“ – uzavřenou záležitost. Ukrajině dále poradil, aby s Moskvou jednala o kompenzaci. Toto vyjádření na úrovni mouder z dílny ne příliš chytré horákyně tehdy Kyjev důrazně odmítl a bylo kritizováno i ze strany některých českých politiků. Pro navázání nových ekonomických vztahů a možnost českých investic je jednoznačný oficiální postoj České republiky k ukrajinsko-ruskému konfliktu nezbytný.

Ekonomické vztahy byly totiž hlavním motivem návštěvy českého premiéra. Od té předchozí uplynulo již dlouhých jedenáct let. Jinými slovy, bylo již na čase, protože zatím neodhalené a nedoceněné možnosti ukrajinského trhu jistě nalákají i jiné evropské země, které budou chtít pro výrobky a investice svých domácích firem zajistit další odbytiště. Ať se to někomu líbí nebo ne, mezi prozíravé kroky lze počítat i fakt, že Česká republika jako jedna ze čtyř zemí zrušila veškerá omezení dodávek zbraní Ukrajině. O správnosti zájmu o vzájemně výhodnou ekonomickou spolupráci s Ukrajinou konec konců svědčí její demografické údaje. Se svojí rozlohou přes 600 000 čtverečných kilometrů a se 44 miliony obyvatel patří největším evropským zemím.

V současnosti vše nasvědčuje tomu, že Ukrajina se po letech politických zvratů a kotrmelců rozhodla jít demokratickou proevropskou cestou. Ještě uplyne hodně vody v Dněpru, než se její domácí politické poměry dostanou do normálních kolejí, ale jednou se tak stane a Česko i ve vlastním zájmu by pro ni mělo představovat vítaného a žádaného partnera. 

Že by to byla nějaká kalkulace členské základny, jak získat hlasy voličů, není pravděpodobné. Markéta Pekarová Adamová totiž ve volbě předsedy získala o pět hlasů více než její protikandidát senátor Tomáš Czernin. To není žádné drtivé vítězství a svědčí o tom, že na tuhle notu TOP 09hrát prvoplánově nechce. Zato přesvědčivý výsledek Czernina při volbě prvního místopředsedy by se mohl optimisticky dát vyložit jako akt smíření obou táborů podporovatelů kandidátů na předsedu strany.

Pravda bude asi trochu složitější. Nelze nevzpomenout hlavních podporovatelů obou kandidátů, v případě Pekarové Adamové bývalého předsedu strany a bývalého člena ODS Jiřího Pospíšila a v případě Czernina současného předsedu klubu poslanců sněmovny parlamentu a bývalého člena KDU ČSL Miroslava Kalouska.  Že tito pánové ve společné minulosti v náručí TOP09 neprojevovali ve svých vztazích přemíru symbiózy, je veřejně známá věc. Na rozdíl od Kalouska, kterému nešlo o žádný post v předsednictvu strany, dostal Pospíšil, který s pozicí řadového místopředsedy počítal, od delegátů sněmu trochu nařezáno. Nepomohla mu ani přímluva nové předsedkyně, která ho ve svém projevu zmínila jako její osobou žádaného kolegu ve vedení strany. Je jasné, že v rámci TOP 09 je to i první prohra nové předsedkyně, o tom nemůže být pochyb. Zároveň je to pro ni i lehká výstraha, že bez šedé eminence Miroslava Kalouska to ještě dlouho nepůjde…

Zajímavý je úmysl Pekarové Adamové vylepšit tvář TOP 09 zaměřením na životní prostředí. Téma životního prostředí nezřídka bývá popelkou v politických programech všech strana a hnutí, ač se tváří, že jde o prioritu, nepočítáme-li ovšem programy různých zelených stran všemožných mutací a názvů, které ale, mírně řečeno, hraničí s extrémními řešeními. Otázkou je, kteří odborníci se na konstrukci této části programu budou podílet. Každopádně to může přinést politické body zejména u doprava zaměřených mladších voličů s vyšším stupněm vzdělání.

Horší to bude s postojem TOP 09 k evropské integraci. Poslední dobou zmiňovaná volební spolupráce pravicových stran může být výrazně proevropským pohledem TOP 09 ztížena a nebojím se říci i znemožněna. Řeč je hlavně o názoru na přijetí Eura, kde to opravdu hodně skřípe. Při vší úctě k nim, strany vyslovující se pro relativně brzké přijetí Eura, tedy TOP 09, STAN a KDU (lidovci s otazníkem), by bez ODS na sto procent současného hegemona vnitřní politiky, tedy hnutí ANO, ve volbách nepřetlačily. Pokud se tak někdo z TOP 09 domnívá, svědčí to o jeho silné sebedůvěře hraničící s naivitou. Sympatické je, že TOP 09 se již v nedávné minulosti o spojení pravicových subjektů na národní úrovni, tu s větším, tu s menším úspěchem pokoušela… Nechme se překvapit. Nebo spíš nenechme?