Je to opravdu nutné?

Požadavek na ukončené vysokoškolské vzdělání je čím dál běžnější částí spousty inzerátů. Někdy to dává smysl. Například lékaře, právníka nebo učitele můžete bez vysoké školy dělat asi jenom těžko. Problém je, že alespoň bakaláře už chce dnes i mnoho profesí, které se bez něj ještě před pár lety v klidu obešly. Například zdravotním sestrám dlouho stačila specializovaná střední škola. Dnes se čím dál častěji mluví o tom, že by měly mít vysokou, stejně jako doktoři. A při vší úctě například k administrativním pracovníkům, účetním nebo technikům všech možných zaměření, která část jejich práce je tak náročná, aby bylo nutné vyžadovat i na jejich pozice lidi s diplomem?

Zdá se totiž, že mnoho zaměstnavatelů nevyžaduje univerzitní diplom proto, že by byl k práci skutečně nutně potřeba, ale prostě proto, že mohou. Absolventů univerzit každým rokem přibývá, a drtivá většina z nich chce někde pracovat. Takže proč by si takový inzerent nedal i do místa na asistenta, jehož hlavní rolí je vaření kávy a kopírování smluv, podmínku na bakalářský titul, když se mu i tak přihlásí dvacet zájemců. Koukat po diplomu je také trochu pohodlnost personalistů. Dříve si totiž museli všímat relevantní praxe, zatímco dnes mnoho z nich jen koukne, co dotyčný vystudoval, a praxe je, zejména u mladých lidí, až na druhém místě.

 
K čemu takovéto protěžování vysokoškoláků může vést? V první řadě k tomu, že mnoho lidí bude studovat jen pro titul. K tomu dochází už dnes. Když se zeptáte mnoha absolventů, proč daný obor vystudovali, zjistíte, že to bylo jen pro ten cár papíru, ne proto, že by je obsah kurzu opravdu zajímal. To je špatně, devalvuje to hodnotu titulu pro ty, co opravdu studovat chtějí. Kromě toho je to samozřejmě nevýhoda i pro ty, co na vysokou nechtějí nebo nemohou jít. Jejich pozice je dost obtížná už dnes, a sama od sebe se nezlepší. Spíše naopak. Řešení? Chtějme titul tam, kde to má smysl, ale zbavme se té posedlosti písmenky před jménem.